Zpět

Bulváry a kritiky

Pod palbou kritiky„Trochu nevkusná byla pasáž setkání horníka v pekle se „starými herci“ – Boris Rösner, Stella Zázvorková a Jaroslav Marvan. Ale to už asi k panu Maryškovi patří – zahrávat si absurdně s absurditami a povýšit je na karikaturu.“


ROZHOVORY:

Rozhovor pro Legalizaci (2016)

Rozhovor pro Reflex (2016)  (PDF)

Rozhovor pro iDnes (2016)

Rozhovor pro Neovlivní.cz (2016)

Rozhovor pro Deník.cz (2015)

Rozhovor pro iDnes (2015)

Rozhovor pro Radiožurnál (2014)

Rozhovor pro Český rozhlas (2014)

Rozhovor pro Protišedi.cz (2012)

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Další články:

16/09/16 // Příští vlna rozdala ceny za alternativu. Osobností roku je Jiří Maryško

12/06/15 // Rád bych maloval zebrám pruhy

13/05/14 // Za facku radnímu dostal herec pokutu 500 Kč. Čekal víc.

10/02/14 // Rozhovor // Jiří Maryško: Lehce nabytý majetek vás semele

05/03/14 // Jiří Maryško: Reagoval jsem na lži a polopravdy

05/03/14 // Jiří Maryško: Ten pohlavek mu chyběl ve výchově

04/03/14 // Herec dal facku radnímu, dostane pokutu

10/02/14 // Činoherák v Národním: Maryško ukázal trenýrky Jiřího Bartošky

07/03/13 // „Vepřové ve vlastní slávě“: Maryško satirik, hrobník i buditel

05/03/13 // Žebrající herec shání sto tisíc na omluvu pro primátora Ústí

18/11/12 // Ostré mléčné špičáky

17/09/12 // Demago po prohibici: Maryško v botách skončil ve vaně. Asi v metanolu.

14/09/12 // Herec Jiří Maryško skončil ve vazbě

21/08/12 // Herec Maryško: Vůně turka, cigret a divadelního textu

28/02/12 // Hra měla vyhrát na Festivalu smíchu, ale nebyla v soutěži

12/01/12 // Centrum Ústí: Cvičení CO skončilo katastrofou

30/08/09 // Pigi-Cha hvězdou Čajomírfestu


>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Tato recenze je skutečná.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Žil, byl, Kim Čong Il...

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Deník
Celý článek…

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Denik.cz
Celý článek…

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

A studio Rubín

„ŽABÍ MUŽ Z KJÓTA“ (A Studio Rubín, 06/2006)

Improvizace zpravidla hýří vtipem. Někdy bývají až „praštěné“ a překypující originalitou. Žabí muž z Kjóta splnil všechny tři vlastnosti a to i přesto, že se v mnoha různých rolích střídal stále tentýž muž. Pražské divadlo Rubín hostilo na svých malých a alternativně vypadajících prknech, která znamenají svět, divadlo Demago. Konkrétně jednoho Žabího muže z Kjóta.

Improvizované představení začalo odvíjet svou dějovou niť v americké kanceláři, kde syn slavného Perryho Masona odhaluje všem v čekárně sedícím (tj.nám, publiku) vyřešení svého prvního velkého detektivního případu – konkrétně smrti své matky, kterou sám zabil. Letadlem se mladý Perry přepravuje do Kjóta a seznamuje se se stevardem Kálím. Kálí je vynikající a obětavý muž (později neváhá z letadla shodit vlastní ledvinu, aby Perrymu poskytl maso k ukázce amerického stylu jídla), pomineme-li ovšem jeho zvyk z letadla za letu káleti.

Perry si užívá asijské kultury, ale prožívá frustraci ze stylu zdejšího jídla. Jako správný Američan se domnívá, že k jídlu mu bude stačit jen jedna hůlka, ale k jeho zděšení na hrůznou rýži nestačí. Rozhodne se proto k činu, hodného svatořečení – naučí jíst Asijce příborem!

Od jeho mise ho však zdrží žena. A to ne jen tak obyčejná. Žabí královna, kterou v lidskou podobu uvrhl svým polibkem. Stačí jedna noc vášně a všechny stěny se lepí pod nánosy vajíček. K neštěstí celé, zatím nevylíhnuté rodiny, královna matka umírá nezáviděníhodnou smrtí. Školní výprava v podobě malých nezbedníků nafoukne nebohou žabí královnu, až praskne. Mladík tedy sbírá většinu svých dětí ze zdi a odchází splnit do buddhistického kláštera svůj závazek – naučit zdejší kulturu jíst příborem.

One-man show Žabí muž z Kjóta je sletem inteligentních vtipů, podávaných na pozadí alternativní scény až do roztrhání těla. A to, ač v menší míře, doslovně – tekla totiž i pravá krev.

23.06.2006   Michaela Wilhelmová / Webmagazín.cz

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Palác Akropolis

„KREVETY V PAUZE“ (Palác Akropolis, 12/2006)

Palác Akropolis nepatří jen hudbě. V posledních letech poskytuje prostory divadelním a tanečním produkcím, ale i různým performancím. V listopadu to byla mimo jiné uvedená komiksová inscenace Hana a Hana a dále představení Divadla Demago. To vystoupilo 22. listopadu 2006 s perfomancí Krevety v pauze.

Improvizovaná one-man show z dílny Jiřího Maryšky stojí skutečně za zhlédnutí. Jak sám perfomer prozradil – staví svou tvorbu na bezprostředním souladu tří prvků – improvizovaném textu, hudbě a světlech. Vedle Jiřího Maryšky zajišťuje produkci Hendy Witanto, hudba, a Jan Morávek, světla a dekorace.

Performer Jiří Maryško staví na základech japonského divadla. Nutno ocenit a vyzdvihnout, že byť se jedná o improvizovaný text, splňuje performance všechny náležitosti divadelního textu – expozici, zauzlení i závěr. Včetně vývoje jednotlivých postav a jejich setkávání v kruhu.

Tématem produkce Krevety v pauze byla aktuální událost – zavalení horníků v dole. Hlavní hrdina se postupně setkává s animovanou postavičkou krtečka, s otcem zavaleného horníka, se satanem, atletem. Všechny postavy a jejich osudy do sebe logicky zapadají.

Trochu nevkusná byla pasáž setkání horníka v pekle se „starými herci“ – Boris Rösner, Stela Zázvorková a Jaroslav Marvan. Ale to už asi k panu Maryškovi patří – zahrávat si absurdně s absurditami a povýšit je na karikaturu. To vše i za cenu toho, že stranou může jít například úcta k tradici a historii. Ovšem do tak vážných hloubek jeho improvizace skutečně neklesají, byť v případě této produkce se divák ocitl prostřednictvím děje v hloubce 4 500 m. Divák nemusí mít strach z nudy. V celé produkci se skutečně nevyskytují žádná hluchá místa. Maryška a jeho tým jsou skvěle sladěni. Světla i hudba jsou přesně dávkované příslušné atmosféře.

Pokud někdo z kolegů „zaspí, “ Jiří Maryško ho okamžitě přímo osloví a požádá o příslušnou akci. Na nemilost či milost jsou mu vydáni i samotní diváci. Pokud odejdete z jakýchkoli důvodů v průběhu produkce, performer ihned využívá situace a určitě vás zapojí do hry.

Divadlo Demago má bezesporu své postavení v divadelním světě. Působí neotřele a někdy i vřele svou hravostí a z toho plynoucí radosti. Vždyť i divák často vykouzlí úsměv – z překvapení nad rozuzlením zápletek, z objevení jistého inteligentního nadhledu, či případně – no ať se vydovádí.

4.12.2006 Josef Meszáros / Scéna.cz

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Dopisy diváků

DĚKOVNÝ DOPIS OD DIVAČKY BARBORY

Ve středu 28. října jsem byla v Činoherním studiu na představení divadla Demago. Celá performance byla komponována z hrubých, obscénních, zlých, lživých, trapných a laciných narážek a urážek. Kultura by měla lidem zprostředkovávat trochu jiné hodnoty, třeba pravdu, krásu a dobro. Což jsme tak zdegenerovaní a zkažení, že se smějeme hrubosti, vulgaritě, obscénnostem, přitakáváme lži a blaženě posloucháme jak se na někoho „kydá hnůj“? Proč dovolujete, aby se toto v Činoherním studiu prezentovalo?

Odcházela jsem zhnusena.

Na programu nebyla ani nejmenší zmínka o tom, že půjde o jakousi parodii či ostrou satiru na církev či něco podobného. Z těch pár slov o přestavení vypadala avizovaná performance jako veselá taškařice. Proč nevarujte návštěvníky předem? Můžete mi prosím sdělit, proč se toto v Činoherním studiu „hraje“?

Zdraví Barbora M.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

Dopisy diváků

DĚKOVNÝ ÚRYVEK OD DIVÁKA ONDŘEJE

Již od prvních okamžiků vystoupení jsem začal pociťovat silné rozpaky. Ty následně vystřídal hluboký údiv a poté se dostavilo znechucení a odpor… Autor performance si totiž zvolil téma, které je pro mě nadmíru osobní. Předmětem Maryškovy satiry se tentokrát mělo stát „papeženství“, přesněji řečeno osoba papeže a samotná instituce papežství. J. Maryško na to šel vskutku od podlahy. Nepokrytý zlovolný výsměch, vulgarita, zneucťování. Z pohledu katolíka, jímž jsem, se jednalo o zjevné, byť patrně nevědomé, rouhání.

Zpočátku jsem se domníval, že se snad jedná jen o jakýsi vyšinutý a nedomyšlený úvod, že téma se již záhy změní. Bohužel, nestalo se. Série hrubě posměšných, obscénních variací na téma „papež a papeženství“ pokračovala dál a dál. Rychle jsem tedy odešel. Po celý zbytek večera jsem si kladl otázku, zda si je J. Maryško vůbec vědomý toho, co činí. Proč si zvolil právě takové téma? Proč má potřebu posmívat se právě církvi a papeži?

Ondřej L.

Poznámka DD: Sváteční představení „Tým Garika Masaryka“ ve skutečnosti skončilo zpěvem státní hymny před sochou T.G.M. >> http://www.maudcaffe.net/foto/divadlo-demago-tym-garika-masaryka/

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

2